Věda a víra

Jde věda a víra dohromady? Jak jsou na sobě závislé? Proč někteří lidé souhlasí pouze s vědou či vírou? Zkusím vám přiblížit svůj názor vztahu těchto pojmů pomocí teorie vzniku vesmíru a života vůbec.

Nikdy nemůžeme mluvit o tom, co bylo před vesmírem, nebo co je za vesmírem. Pro nás lidi, kteří jsme vázáni na čas a hmotu, je počátek všeho v ten okamžik, kdy byl tzv. velký třesk (teorie vzniku vesmíru, na které se většina vědců shodla). Před velkým třeskem nebyla hmota, tudíž nebyl ani čas. Umět si přestavit "místo," kde není čas je nadlidské chápání. Tudíž tu nebylo nic v žádném čase a to nic v žádném čase je Bůh. Řekněme, že Bůh chtěl vytvořit něco. On sám udělal ten první impuls k dění a až od této doby se píše věda. Jak se vyvíjel život, hmota, čas, jak se vše chová, jak reaguje atd. A nad tím vším stál, stojí a bude stát Bůh neboli to nic, které se neomezuje na čas. Víra je prostředek komunikace s tím Bohem. Víra není žádná věc. Součástí člověka je i to nic v žádném čase - duše. Ta nikdy nezemře, protože je to víra darovaná od Boha. Víra je nesmrtelná protože není v čase. Víra dává smysl vědě, protože nám odpovídá na otázku PROČ je tohle takhle. A věda tu musí být, protože času a prostoru odpovídá na otázku JAK se to děje.

Dnešní svět je tak rozpačitý, že lidé jsou líní hledat cestu života a uchvátí-li je něco a domnívají-li se, že tomu dobře rozumí, neřeší ostatní okolnosti a je to pro ně celý život. Tak si někteří lidé tvoří cestu víry (vědy) a to druhé je nezajímá (př. náboženští fanatici nebo posedlí profesoři, lidé, kteří žijí v jiné sféře). V nějakých okamžicích je dobré, až užitečné nechat se unést vírou/vědou, ale je důležité umět se vrátit k normálu. Dokud jsme na zemi, tak žijeme ve spáru vědy i víry. Nelze bez nich žít.